Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před nedávnem jsem dostal otázku, jaká vánoční pohádka se mi líbila nejvíc. Za předminulý rok to byl zcela jistě "Klaus", letos jsem chvilku váhal, protože "Vlkochodci" není tak úplně vánoční pohádka, ačkoliv jsem ji přes Vánoce viděl poprvé. Po řemeslné stránce jde ale o nádherné originální dílo, které v současném světě animace nemá příliš srovnání. V posledních dnech jsem si oživil všechny filmy Tomma Moora a "Vlkochodce" bych se nebál v tom, jak střídají styly, přirovnat ke dva roky starému a cenami ověnčenému filmu Spider-Man: Paralelní světy.
Tomm Moore mě tu opět fascinoval animátorskou hravostí, jakou svým počinům propůjčuje. K řemeslu přistupuje zcela jinak, než ostatní animátoři. Nebojí se určité abstrakce a vždy pro ztvárnění využívá grafické prvky úzce související s tématem. U filosoficky zaměřeného filmu z blízkého východu "Kahlil Gibran's The Prophet" pracoval s typickými ornamentálními styly z regionu, u "Vlkochodců", odehrávajících se v Irsku, užívá folklorní motivy. Mění grafický přístup podle prostředí filmu i náladovosti. Jiný styl má například město a les.
Děj nás zavádí do středověkého irského města Kilkenny, kam malá Robyn přichází z Anglie se svým otcem, jenž v místní vojenské posádce zastává úlohu lovčího. Citelné napětí mezi místními a Angličany, kteří se snaží zemi řídit pevnou rukou, dělá z Robyn lehce osamělé dítě, které není součástí žádné místní dětské party. Kamarádku nachází v blízkém lese a není to ledajaká kamarádka. Divoká lesní holčička je součástí zvláštní rasy lidí, co se dokážou měnit ve vlky. Tady Moore na svůj příběh namotává folklór a mytologii země, což vlastně dělal i u svého nejúspěšnějšího filmu "Píseň Moře". Stejně jako u svých předchozích projektů do filmu dostává další citelné dimenze. Jednak má příběh zřetelnou enviromentální stránku a druhak se soustředí na určitý druh soucitu a porozumění. V tomto ohledu jsem si vzpomenul na některá díla Hajao Mijazakiho.
Ačkoliv základní kostra příběhu není nijak složitá, tak si drží napětí. A to i ve chvílích, kdy budete jasně vidět, kam děj směřuje a jak to celé musí skončit. Stejně jako ve svých ostatních filmech ale Tomm Moore dávkuje pozornému divákovi další, dospělejší vrstvy. Například zřejmě není náhodou to, kde se děj odehrává. Kilkenny mělo svoji zajímavou historickou úlohu v diskriminaci katolíků za doby Olivera Cromwella. Právě takové drobné střípky, spolu s jedinečným grafickým stylem a určitým druhem poselství, dělají z "Vlkochodců" trochu víc, než je jen pohádka pro děti.
Jak hodnotím jiné filmy od Cartoon Saloon:
The Secret of Kells (2010) - 7/10 The Prophet (2015) - 6,5/10 Song of the Sea (2015) - 8,5/10 The Breadwinner (2018) - 8/10
Irsko a vlkodlaci v originálním stylu. Víc, než jen pohádka pro děti.
8 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Irsko / USA, 2020, 102 min
Režie: Tomm Moore Scénář: Will Collins Hudba: Bruno Coulais Hrají: Sean Bean, Honor Kneafsey, Simon McBurney, Maria Doyle Kennedy, Jon Kenny, Nora Twomey Producenti: Tomm Moore, Nora Twomey
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.